Ahoj Petře. Rok se sešel s rokem a ty ses nedávno vrátil z další expedice. Tentokrát jste s partou procestovali Skandinávii. Začnu u klasické otázky: Jak vás to napadlo?
Čus, no… já klasicky odpovím. Kluci to vymysleli u piva. Jak už to tak bývá tak spousta nápadů vzniká u piva… Tentokrát se většina shodla na tom, že po Střední Asii potřebujeme trochu “odpočinek“ – ve smyslu: Žádný průjem, žádné horko a hlavně jistotu, že na čerpací stanici bude vždy nafta. Až takový odpočinek to nakonec nebyl…
Někdy na začátku října minulého roku se začal rýsovat plán cesty. Projet celkem 9 evropských států (Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Německo), urazit více jak 9 000 kilometrů, nerozbít motorku ani auto a neutratit při tom více peněz než ve Střední Asii. To byl plán. Více méně se to nakonec podařilo dodržet.
Říkáš: „Více méně se to podařilo…" Stalo se něco nečekaného?
Ani ne tak nečekaného jako nežádoucího. V Estonsku, konkrétně v Tallinu, jsme zjistili závadu na Toyotě. Unikal olej z posilovače řízení. Pokoušeli jsme se v autorizovaném servisu Toyoty problém řešit, ale mechanici nás ohromili vysokou cenou za výměnu dílu a tak jsme to risknuli a raději olej do posilovače řízení v průběhu cesty dolévali. Technická závada se v průběhu cesty nezhoršovala. Naštěstí.
Bylo něco dalšího, co Vás překvapilo?
Nemůžu mluvit za ostatní, ale mě překvapilo množství komárů ve Finsku. Věděl jsme, že se o tom hodně mluví a že je dobré se před návštěvou této země vybavit repelenty, ale člověka to vždy zaskočí, teprve až je na místě. Bylo to hodně nepříjemné. Dalo by se říct, že mě to sr*lo :-D. Komáři a různé malé mušky útočili vždy, když jsme našli místo ke stanování. Napřed se sletěli na zahřátou motorku a potom útočili na nás. Na některých místech Finska to bylo opravdu nesnesitelné. Jinak si na skandinávskou přírodu nemůžu stěžovat.
Osobně jsem byl překvapen z ukázněnosti místních řidičů. Hlavně cestou po západním pobřeží Finska městy Pori, Vaasa až do Oulu nás předjeli snad jen tři řidiči (možná trochu přeháním, ale měl jsem ten pocit). Povolenou rychlost mimo obec dodržoval každý. Snad proto, že na každé křižovatce stál obrovský radar měřící rychlost. Byl jsem z toho ze začátku „nesvůj“, protože v Česku, když dodržuji 90 km/h mimo obec tak mi přijde, že všem okolo zavazím :D
Také jsme hlavně ve Finsku potkávali mnoho sobů, kteří nám vždy sebevražedně skákali pod kola. Bylo jich fakt hodně. Trochu nás to zpomalovalo, ale nikam jsme nespěchali, takže pohoda.
Navštívili jsme také několik moderních "Craft" pivovarů. Hlavně Jirka s Frantou se těšili této zábavě. Trochu se inspirovali, protože také vaří pivo a samozřejmě jsme všichni ochutnávali místí pivní speciály.
Je všeobecně známo, že sever je hodně drahý. Jak jste to vnímali?
No jasně. Byla to hrůza, ale s tím se prostě počítalo. Já osobně jsem měl stanovený budget na celý výlet a nechtěl jsem ho přesáhnout a to se mi podařilo.
Některé potraviny byly cenově vyrovnané těm našim a jiné zase o mnoho dražší. Nakupovali jsme hlavně potraviny. Dělali jsme si vždy „studený oběd“ v podobě salámu, sýru a nějaké zeleniny. Když se to rozpočítalo mezi všechny členy posádky tak to bylo únosné. I plechovka piva se dala sehnat za 1 €.
Je nějaké TOP místo, které bys v Norsku doporučil?
Těch krásných míst s ojedinělou atmosférou tam je víc. Většinou jsou to turisticky provařená místa. Je to nádhera, ale je tam vždy spousta lidí. Při cestování člověk kolikrát narazí na místo, kde nic vizuálně krásného není a přesto ho to tam ohromí. To se mi stalo v malém přístavním městečku Gryllefjord. Přijeli jsme do této vesnice dlouho před tím, něž jsme se trajektem vydali dál, a tak jsme měli dost času se projít a prozkoumat okolí. Na první dojem nic zvláštního… obyčejná norská vesnice. Pro mě to ale byl silný zážitek. Už ani nevím proč…
Taky jsem se rád projel přes Öresundský most spojující švédské Malmö a dánskou Kodaň. Ten most, podle kterého se jmenuje známá severská kriminálka. Další zajímavostí na cestě byla návštěva vesnice s nejkratším názvem vůbec. Vesnička se jmenovala „Å“ a nachází se na souostroví Lofoty. Zanechali jsme tam naši nálepku a hurá trajektem do města Bodø.
Jak jste si zvykli na půlnoční slunce?
Byla to sranda. V letních měsících slunce za polárním kruhem téměř nezapadá. Zvykali jsme si postupně. Když jsme přejeli polární kruh, už jsme měli pár tisíc kilometrů za sebou, takže jsme neměli takový šok jako Jirka, který z Čech přiletěl přímo za polární kruh do Tromsø. První dny jsem si balil do spacáku i hlavu, abych si nasimuloval tmu. Postupem času jsem od toho ustoupil a usínat za světla mi nedělalo problém.
A co zavazadla? Měli jste letos sbaleno stejné množství zavazadel?
Bylo toho o něco více. Hlavně jídla jsme si vezli hodně. Jídlo bylo uloženo v plastových bednách v zavazadlovém prostoru auta. Já jsem měl s sebou opět svůj oblíbený palubní batoh a opět jsem do něj nacpal vše potřebné. Opakovaně můžu potvrdit, že trend palubních batohů je na špičce.
Petře, závěrem… Co chystáte na rok 2020?
Už před cestou na sever se mluvilo o Iránu, jako další destinaci, kam se budeme chtít podívat. Uvidíme jak se bude vše vyvíjet. Mým snem stále zůstává Jižní Amerika ;-)
Autor rozhovoru: Katka (zákaznický seris)
